Po vydané snídani objemově hraničící s obědem vyrážíme Já a Honza na další doporučený okruh. Igor nás pro tento den bude jistit z lůžkovin.

Po přejezdu do okolí Rialpu se dostáváme na začátek okruhu. Recepák z hotelu tvrdí, že dnes je první den kdy je tato cesta otevřena. Stoupáme lesními kamnitohliněnými cestami do Sant Joan de l´Erm. Zvláštní je, že i když jsme lehce pod 2000nm, tak jedeme klasickými lesy co známe od nás. V Sant Joan de l´Erm je „narváno“ (jde sem dojet po silnici autem). Ve vzduchu je cítit vůně opečeného masa, v grilovacích boudách (které jsou všudypřítomné po celém španělsku) jede příprava pikniků naplno. Rychle odsud mizíme do odlehlé Refugi Comes de Rubió. Zde jsme naopak příjemně zaskočeni idylkou osamělé horské chalupy. Dáváme si zde (opět na doporučení recepáka z Tavascanu) stylový oběd (polévka z tlačenky, ořechy s likérem) a vyrážíme na nejvyšší bod dnešní cesty. Proti nám se v závodním tempu řítí dvě velké skupinky na malých i velkých endurech (konečně potkáváme i několik Tenerek), tak trochu „václavák“. Asi tím, že je sobota volný den a poprvé je trasa otevřená. Dosahujeme nejvyššího bodu 2438 nm, teplota je zde 8st. Všude kolem zase ta otravná panoramata. Uděláme pár fotek a vracíme se po sjezdovce zpět do Roní. Do Tavascanu dorážíme kolem šesté, lehce unaveni. Nejvyšší odolnost vykazuje nejstarší legenda z Plané.

Zítra již pojedeme klasickou přesunovací etapu. Ráno vystoupáme offroadem do Andorry a navážeme na jednu s dalších TET cest.