Poté co zjistíme, že mešní vino se podává až odpoledne, opouštíme myšlenku ranní mše (nevim proč, ale vzpomněl jsem si na Jana z Budoie – ten tu službu bohu bral tak nějak po svojim ..) a vydáváme se na obvyklou motořeholi. Náčelníkovi již pomalu dochází baterky a avizuje, že nás zítra opustí, tj. pozor ve Lhotě, pravděpodobně se již objeví v průběhu soboty. Upřímně, byl jsem překvapen, že s námi vůbec jel, když tu před cca měsícem byl. Tímto mu jako kolektiv děkujeme za španělskou inicializaci, dále to již zvládneme sami.

Nastupujme na naši oblíbenou TET16. První část trasy by se dala nazvat „Tour de prasečák“, jedeme víceméně placatou krajinou za typického odéru venkova. Někde se ten Jambon brát musí … Trochu nás překvapuje, že fyzicky žádné prase nevidíme, jsou zavřená v barácích, asi aby na silném slunci nedošlo k jejich předvaření. Po pár desítkách km nás opět vcucnul bar, náčelník se dožaduje hlemýžďů co tady měl před měsícem s Ozzym. Bohužel nyní již není jejich sezóna, tak se spokojujeme a jinými tapas – výbornými ančovičkami, nějakou naloženou rybou a drškami. Po zasloužené respiraci pokračujeme v cestě, krajina se začíná vlnit a ke konci etapy projíždíme kolem horolezeckých skal. Ubytujeme se ve Vilanova de Mela v soukromém několikapokojovém apartmánu se dvěma koupelnami a jdeme do místní horolezecké hospody na večeři. Pro mě je to určité dejavue, tento sport jsem cca před 35ti lety a 30ti kily aktivně provozoval.

Zítra pojedeme do Organya pohromadě a pak se náčelník oddělí. My pokračujeme do Tavascanu, kde máme již zamluvený hotel na tři dny. Z Tavascanu budeme hvězdicovým způsobem prozkoumávat Pyreneje.