Počkáme až se zvedne ranní opar a vyrážíme po silnici na rychlý přesun směr sever. Trochu nás překvapují teploty kolem 15st, ale v poledne je již standardních 25st. Krájíme co nejdelší porce bez zastávek, i tak kilometry ubíhají pomalu a nudně. Jízda po silnici na špuntech není žádná slast, pneumatiky hučí a jízdní vlastnosti taky nic moc. Oběd dáváme v Alcorisa ve stejném hotelu co jsme již spali. Jídelní lístek známe, tak nehrozí nějaké překvapení. Večer dorážíme na přespání do klášterního hotelu. Náčelník usoudil, že potřebujeme očistu ducha. A je fakt, že je to tu trochu jiné, ráno od 5ti hodin „decentně“ bijí zvony na první bohoslužbu, lidi kolem jsou také zvláštní (křesťanská mládež namíchaná s postaršími věřícími), ne úplně sem patříme. Někteří naši posluchači se pozastavují v reportážích nad neotesanou rurální mluvou náčelníka směrem k mé osobě s podezřením na rozkol ve skupině. Nic takového se nekoná, nálada je pohodová, místy až laškovná. Náčelník pouze silně reklamuje vynechání jeho nejoblíbenější etapy – volného dne!

Dnes bychom se po rovinatějším začátku měli přiblížit předhůří Pyrenejí.